Devatenácté pravidlo pro šťastný život z knihy Cesta ke štěstí od humanisty L. Ron Hubbarda. Od raných dob existovaly u mnoha národů a v mnoha zemích varianty tzv. „Zlatého pravidla“. Výše uvedené je jeho formulací, která se vztahuje na škodlivá jednání.

Jen svatý by mohl jít životem, aniž by kdy někomu uškodil. Ale jen zločinec škodí bližním, aniž by
o tom vůbec uvažoval.

Nebereme-li v úvahu pocit „viny“, „stud“ nebo „výčitky svědomí“, které mohou být dosti skutečné a dosti špatné, je také pravdou, že škoda, kterou člověk někomu druhému způsobil, se mu může vrátit.

Ne všechna škodlivá jednání je možno napravit. Můžeme někomu druhému udělat něco, co nelze odsunout stranou nebo zapomenout. Vražda je takovým činem. Člověk si může spočítat, jak by se závažné porušení téměř každého pravidla obsaženého v této knize, mohlo stát škodlivým jednáním vůči někomu jinému, které by se nedalo napravit.

Zničí-li člověk život někoho druhého, může zničit svůj vlastní. Společnost na to reaguje – vězení a blázince jsou plné lidí, kteří ublížili svým bližním. Ale existují i jiné tresty. Ať je člověk dopaden nebo ne, mohou škodlivá jednání proti druhým, zvláště jsou-li dělána tajně, vést k závažným změnám v jeho postoji k ostatním i k sobě samotnému a všechny tyto změny jsou pro něj utrpením. Životní radost a štěstí mizí.