Když 29. listopadu 1780 zemřela ve Vídni císařovna (a česká královna) Marie Terezie, znalo již hlavní město Rakouska minerální vodu z Luhačovic. Právě od roku 1780 ji vozili luhačovičtí občané, zvaní vodáci, na vozech v sudech až do Vídně. Nevíme, zda zázračnou vodu z Luhačovic ochutnal některý z císařů a synů Marie Terezie, Josef II, či Leopold II. Víme však, že luhačovičtí občané položili základ mezinárodnímu věhlasu této minerálky, kterou dnes znají i Číňané.

O vznik lázní v Luhačovicích se zasloužil šlechtický rod Serényiů. Koncem 18. století dal v Luhačovicích hrabě Vincenc postavit první léčebná a ubytovací zařízení. Vincentka dostala jméno právě po hraběti Vincenci v roce 1792. Vincentka šla ve Vídni a později i v jiných městech dobře na odbyt v restauracích, vinárnách a lékárnách. Vídeň zůstala Vincentce věrná celé roky. V roce 1883 byla udělena minerální vodě Vincentka stříbrná medaile na mezinárodní lékárnické výstavě ve Vídni. Od roku 1820 byla Vincentka plněna do láhví, ale jejich vzhled a velikost se léty měnily a to výrazně. V roce 1851 byla u pramene Vincentky postavena první plnírna a skladiště láhví. Téhož roku se z Luhačovic vyvezlo 160 000 ks láhví o obsahu 1,5 l. V letech 1946 – 1949 při výstavbě nové lázeňské kolonády se současně vybudovala zcela nová budova plnírny s nejmodernějšími plnícími linkami té doby. Ročně se zde potom naplnily necelé 2 miliony láhví.